Rozhovor s Václavem Neužilem


Film Zoufalci je v podstatě velmi humorný, když bychom však chtěli analyzovat jednotlivé postavy, nic naplat – tihle bilancující třicátníci jsou prostě zoufalci. Myslíte si, že se současní třicátníci opravdu zmítají v tom, co by vlastně od života chtěli, a nejsou schopni fungovat v partnerských vztazích?
Mám pocit, že dnešní třicátníci se opravdu liší od třicátníků, kterými byli naši rodiče. Hlavně proto, že mají jiné výchozí podmínky a jsou obklopeni novými trendy a zvyklostmi. Dřív se holka vdala ve dvaceti, dostala společně s manželem podnikový byt a do čtyř let měla dvě děti, takže ve třiceti musela zákonitě přemýšlet a žít jinak než její dnešní vrstevnice. Ta má totiž úplně jiné podmínky. Já jsem obklopen lidmi, kteří jsou částečně finančně závislí na rodičích. A my zbylí máme podnájmy nebo hypotéky a pořád nám vlastně o nic tak moc nejde, jelikož nemáme rodiny a nejsme tedy za nikoho zodpovědní – to přináší samozřejmě velkou porci svobody, ale ve výsledku i deziluzi - co tedy vlastně teď s tím vztahem, když už mi není dvacet? Chybí nám totiž váženost, po které tak moc prahneme a musíme ji získat jinak než naši rodiče, za které to udělal systém.

Radim, kterého hrajete, studuje devátým rokem pedagogickou fakultu a žije v začarovaném kruhu nekonečných problémů se svou přítelkyní. Jak vnímáte Radima vy? Jste si bytostně vzdálení nebo máte přece jen něco společného?
Radim je ten typ člověka, který své veškeré konání nechtěně zesměšňuje tím, že se neustále obhajuje, protože o sobě neustále pochybuje. Ale je to taky trochu smolař, bohužel. Přítelkyni miluje, je pro ni schopen udělat cokoliv, ale tím se pro ni stává jakýmsi pejskem! A to on právě vůbec nevnímá, že dělá věci, které, když si člověk sám sebe váží, dělat prostě nemůže. Nebo to vnímá ale s jakýmsi „radimovským“ zpožděním. On je ochoten kvůli té své lásce zajít za hranici, kam bych se já nikdy nevydal!

Co se Zoufalcům nedá rozhodně upřít jsou výborné a vyvážené herecké výkony. Zvláště v druhé půlce filmu, ve které jsou hlavní hrdinové často zachyceni pohromadě, působíte jako byste se znali odjakživa. Co k tomu podle vás přispělo? Nebo jste se opravdu znali a scházeli už před natáčením?
Jitku znám už dlouho, točil jsem s ní kdysi jeden filmeček, z té „šestky“ jsem znal Kubu Žáčka, Simonu Babčákovou a Zuzanu Onufrákovou. Michala Kerna a Pavlu Štorkovou jsem poznal až na natáčení. Byli jsme velmi podařená partička hlavně tím, že jsme se rádi viděli, což nelze navodit nějakým zkoušením. Jitka takhle pracuje, vybírá si lidi, které zná a kterým může říct cokoliv a oni jí také. Nejde o tom nic moc napsat, funguje mezi námi trochu nepřenosný humor. Pro mě osobně to bylo nádherné období.

Nezapomenutelná je určitě scéna hádky, k níž dojde na statku u kuchyňského stolu. Přestože trvá několik minut, je celá v jednom záběru a vešlo se do ní všech šest zoufalců. Jedná se o improvizaci nebo jste to odehráli podle scénáře?
Tato scéna je z velké části improvizovaná, ale ve scénáři od Jíti byla. Měli jsme uplnou volnost, přičemž jsme ale nesměli zapomenout některé věty a body, které bylo třeba říct. Vím, že jsme to jeli asi dvakrát nanečisto a pak se točilo, něco se možná povedlo při zkoušce i lépe, ale vlastně netuším, jestli jsme při ní náhodou nebyli natáčeni.

Režisérka Jitka Rudolfová od začátku tvrdila, že hledá herce, kteří ztvární její hrdiny naprosto přirozeně a zároveň budou schopni v rámci své postavy právě improvizovat. Do jaké míry jste tak přispěl k výsledné podobě postavy Radima?
Jitka mi řekla, co je Radim za člověka tzn. co má za sebou, co řeší za problémy a jak k nim přistupuje. Já jsem si ho podle toho nějak sestavil. Snažil jsem se napřed představit, jak vypadá, protože mi to při hraní zásadně pomáhá. Mám pocit, že mě napadlo, že nosí brýle a Jitka přišla s tím samým, ale už to nevím přesně, možná to bylo naopak. O improvizaci se při práci nemusíte bavit, když víte, že ji máte povolenou. Mně osobně se tak hraje stokrát lépe.

Dovedete si představit, že byste se ve svých třiceti letech odstěhoval s partou bývalých spolužáků třeba z gymplu na statek?
To opravdu ne.

A jaká panovala vlastně atmosféra při natáčení na statku, kam jste odjeli loňské září v plné sestavě šesti filmových zoufalců spolu s filmovým štábem?
Statek byl výživný, ale to ostatní dny taky. Užíval jsem si to nejenom s herci, ale i se všemi lidmi ze štábu. Nepředstavujte si, že jsme tam žili jako naše filmové postavy. Z nás šesti jsem tam celou dobu byl jen já, Simona tam spala asi dvě noci, ostatní jezdili každý den po natáčení za svými povinnostmi.

Linda Radim Tonda Otakar Dagmara Silvie