Rozhovor s Pavlínou Štorkovou


Film Zoufalci je v podstatě velmi humorný, když bychom však chtěli analyzovat jednotlivé postavy, nic naplat ? tihle bilancující třicátníci jsou prostě zoufalci. Myslíte si, že se současní třicátníci opravdu zmítají v tom, co by vlastně od života chtěli, a nejsou schopni fungovat v partnerských vztazích?
Myslím, že ano. Jsou takoví. Ale naštěstí ne všichni, protože to by byla fakt krize!

Linda, kterou hrajete, je vystudovaná socioložka a právě pracuje na svém první projektu, v rámci kterého zkoumá teenagery. Sama žije léta v trochu bizarním vztahu s přítelem, který se čas od času zamiluje jinde. Jak vnímáte Lindu vy ? Jste si bytostně vzdálené nebo máte přece jen něco společného?
Linda touží po seberealizaci a plnohodnotném vztahu. Ráda by udělala nějaké definitivní rozhodnutí. Hledá řešení, kterým by mohl být nápad odstěhovat se s kamarády na statek a tam žít v nějaké pseudorodině. Touhu po naplněném životě a rovnocenném a plnohodnotném vztahu mám s Lindou určitě společnou.

Co se Zoufalcům nedá rozhodně upřít jsou výborné a vyvážené herecké výkony. Zvláště v druhé půlce filmu, ve které jsou hlavní hrdinové často zachyceni pohromadě, působíte jako byste se znali odjakživa. Co k tomu podle vás přispělo? Nebo jste se opravdu znali a scházeli už před natáčením?
Před natáčením jsme se viděli v definitivní sestavě jen jednou. Ale většinou jsme se znali. Se Zuzkou, Simonou a Michalem jsem už pracovala, Kubu znám ze školy, jedině Vašek byl pro mě nový. Jitka nás výborně poskládala. Není těžké dobře pracovat s citlivými a inteligentními lidmi. Stačilo se jen vnímat.

Nezapomenutelná je určitě scéna hádky, k níž dojde na statku u kuchyňského stolu. Přestože trvá několik minut, je celá v jednom záběru a vešlo se do ní všech šest zoufalců. Jedná se o improvizaci nebo jste to odehráli podle scénáře?
Dobře si to už nepamatuji, ale tuším improvizaci. Jitce šlo především o přirozené, spontánní reakce v situaci. Vysvětlila o co jde a pak už to nechala na nás.

Režisérka Jitka Rudolfová od začátku tvrdila, že hledá herce, kteří ztvární její hrdiny naprosto přirozeně a zároveň budou schopni v rámci své postavy právě improvizovat. Do jaké míry jste tak přispěla k výsledné podobě Lindy?
S Jitkou se mi pracuje moc dobře. Ví přesně, co chce a když neví, hledá a nachází to v herci, kterého má k dispozici. Nepředělává materiál, který má, ale vychází z něj, takže ve výsledku mám pocit, že jsem nedělala nic, nijak jsem nepřispěla. Jen jsem věřila Jitce a její práci.

Dovedete si představit, že byste se ve svých třiceti letech odstěhovala s partou bývalých spolužáků třeba z gymplu na statek?
Spíš ne. Jsem pro tradiční rodinné uspořádání.

A jaká panovala vlastně atmosféra při natáčení na statku, kam jste odjeli loňské září v plné sestavě šesti filmových zoufalců spolu s filmovým štábem? (Po zhlédnutí filmu to totiž vypadá, že jste si to museli náramně užívat.)
Atmosféra byla vynikající! Sice jsem ji nemohla prožívat v kuse celý týden, protože jsem musela odjíždět zkoušet do Hradce Králové, ale pokaždé jsem se ráda vracela.

Linda Radim Tonda Otakar Dagmara Silvie